Po matce zdědil lásku k hudbě nikoli však talent. Sám říká, že jeho pokroky byly spíše rázu technického. Po celý život se mu daří skrývat citové stránky své povahy svým kritickým postojem ke všemu a svým sarkasmem. Také záchvaty vzteku vystřídané odevzdanou flegmatičností nebyly v dětství nic výjimečného. Tam je také třeba hledat příčiny jeho životních postojů a názorů na náboženství. Byl to něco jako vzdor od zažitých předsudků a obrovské houževnatosti, se kterou se chtěl odlišit a vymanit ze „šosáctví", kterým byl obklopen. Při tom všem měl štěstí, že se mu podařilo dostat se velmi záhy ke vzdělání technického charakteru. Nebylo tehdy tak docela běžné, aby někdo jako jeho strýc Jakub a otec, pracoval v oblasti telekomunikací a elektrotechniky.

     V této době se seznamuje také s geometrií a algebrou formou hry, kterou mu ukázal jeho strýc Jakub. Naštěstí pro lidstvo se po jeho narození nesplnily obavy rodiny o synově mentální zaostalosti a značné pomalosti s jakou se učil mluvit a reagovat na otázky, které mu byly kladené.

     Dalším člověkem majícím zásadní vliv na 12-ti letého chlapce byl chudý židovský student MAX TALMEY, kterého se einsteinova rodina ujala. Předkládal mu populárněvědecké knihy, např. od AERONA BERNSTEINA - O ohybu světla gravitačním polem, odkud čerpal později Einstein náměty pro hlavní důkaz teorie relativity. Tady datujeme začátky jeho obrovského obdivu k vědě a lidem oddaným tomuto ideálu. Střední školu nejprve nedokončil, aby se mohl vydat za rodinou do Itálie, kam otce zavedly jeho obchodní aktivity. Albertova sestra Maja nepotvrdila ani nevyvrátila důvody, pro které Albert odchází z Mnichova. Není důležité, zda pro stesk po rodičích a deprese, nebo jen z touhy poznat krásy Itálie. Svoje studia přerušil, a aby se vyhnul vojenské povinnosti, chce se vzdát německého občanství. Záhy nato je přinucen střední školu dokončit, aby mohl studovat techniku na vysoké. Absolvuje kantonskou školu ve švýcarském městě Aarau. Zde nachází druhý domov v rodině profesora Josta Wintelera. Tento humanitně založený učitel ubytovávající chudé studenty ve svém domě, zaujme mladého Einsteina svými každodenními diskusemi nad náměty dne.Jeho neústupný charakter a liberální názory Einsteina velmi imponovaly.

     Albert Einstein, jeden z největších fyziků všech dob, se narodil v Ulmu v roce 1879. Studoval na střední škole v Mnichově a později v Curychu, kde absolvoval i vysokou školu. V roce 1900 získal učitelský diplom, byl však další dva roky bez zaměstnání, neboť neměl švýcarské občanství. Pak nastoupil jako referent úřadu v Bernu, kde posuzoval patenty a vynálezy. Ve volnějších chvílích v úřadě a mimo pracovní dobu s velkým zájmem a hluboce studoval práce vynikajících fyziků minulosti, přemýšlel o nich a sám pilně pracoval v oblasti teoretické fyziky.

     Již v průběhu studia na vysoké škole ho zaujaly nejasnosti v základech teorie elektromagnetického pole. Po sedmileté práci pak nalezl jejich řešení ve své slavné speciální teorii relativity, jejíž základy uveřejnil v roce 1905. Teorie vychází ze dvou základních principů:první obsahuje tvrzení, že všechny fyzikální zákony mají stejný tvar (jsou kovariantní) ve všech inerciálních soustavách souřadnic (tzv. speciální princip relativity);druhý postuluje, že rychlost světla má ve vakuu stejnou velikost ve všech inerciálních soustavách (princip konstantní rychlosti světla).

     Z těchto principů odvodil pak Einstein Lorentzovu transformaci a dokázal její platnost při přechodu z jedné inerciální soustavy do druhé.

     Speciální teorie relativity předpověděla ze svých principů dilataci času, kontrakci délek, relativnost současnosti a přímou úměrnost hmotnosti a energie tělesa. Zmíněné jevy byly pak - mimo jev kontrakce délek - experimentálně ověřeny při studiu vlastností elementárních částic v urychlovačích a při studiu vlastností kosmických paprsků.

     Princip konstantní světelné rychlosti změnil především naše představy o toku času a vedl k vytvoření pojmu prostoročasu. Ukázalo se, že Newtonova mechanika platí v případě, když rychlosti těles jsou ve srovnání a rychlostí světla malé; speciální teorie relativity je v tomto smyslu teorií obecnější. Ke klasickým rovnicím lze v ní přejít tak, že ve výpočtech považujeme velikost rychlosti světla za blízkou nekonečné.

     Albert Einstein se zabýval i jinými základními problémy. Vyřešil problém Brownova pohybu, rozvinul Planckovy myšlenky o kvantovém charakteru vyzařování a pohlcování světla a došel k závěru, že světlo je proud světelných kvant (fotonů). Věnoval se i kapilárním jevům, vysvětlil vnější fotoelektrický jev a na základě kvantových představ odvodil vzorce pro energii tepelného záření i závislost měrných tepelných kapacit látek na teplotě při nízkých teplotách (0 - 300)K. Svými pracemi přispěl i k rozvoji statistické fyziky a velikým přínosem pro fyziku 20. století byly i jeho mnohaleté diskuse s N. Bohrem a dalšími vědci o kvantové fyzice, o příčinnosti jevů, atd.

     V roce 1909 se stal mimořádným profesorem na univerzitě v Curychu a o dva roky později profesorem na katedře teoretické fyziky v Praze na německé části Karlovy univerzity - Tehdy existovala česká a německá část univerzity.

     V době svého pobytu v Praze se Einstein intenzivně věnoval vědecké práci v budovách Ústavu teoretické fyziky - dnes přírodovědecká fakulta UK a stýkal se jen s užším kruhem přátel. Od studentů zásadně nepožadoval tehdy běžné poplatky za studium a za zkoušky. V Praze vytvořil, kromě dalších také cennou vědeckou práci O vlivu tíhové síly na šíření světla.

     V roce 1916 publikoval A. Einstein další impozantní výsledek ve fyzice - obecnou teorii relativity, na níž pracoval asi od roku 1907. Tato teorie je jedinečným spojením teorie gravitace a geometrických a fyzikálních představ o struktuře prostoru a času. Odstranila privilegované postavení inerciálních soustav a podala relativistickou teorii gravitace. Jedním z jejích poznatků je, že přítomností hmoty se stává prostor neeuklidovským (zakřivuje se), což je spojeno s účinky gravitace. Vztah mezi matematickým a fyzikálním popisem přírodních jevů se zde úzce prolíná.

     Hlavní důsledky obecné teorie relativity byly experimentálně potvrzeny (stáčení perihélia planet, zakřivení světelných paprsků v silných gravitačních polích, Einsteinův rudý posuv spektrálních čar hvězd s velkou hmotností, který způsobuje změnu frekvence jejich světla).

     Za vysvětlení fotoelektrického jevu byl Einstein v roce 1921 poctěn Nobelovou cenou. V posledních třech desetiletích svého života se snažil vytvořit jednotnou teorii pole, která by v sobě zahrnovala gravitaci i elektromagnetickou interakci. V současné době se zdá, že bude nutné postupovat při řešení tohoto problému poněkud jiným způsobem, než tím, který navrhoval.

     Po nástupu nacismu v Německu v roce 1933 se Einstein vzdal na znamení protestu proti režimu a jeho antisemitismu členství v Pruské akademii věd a přešel na Institute for Advanced Study (Ústav pro vědecký výzkum) v Princetonu ve Spojených státech amerických, kde působil až do konce svého života do roku 1955.

     Myslím, že není třeba diskutovat o jeho přínosu vědě a technice a rád bych přiblížil Einsteinajako člověka, jenž celý svůj život zasvětil práci a vědě, a přeci ve svých pracích nezapomněl na svůj židovský původ a ukázal lidem svou obrovskou lidskost. Albertovi názory na svět, vysoce humánní sociální cítění, jeho jedinečný přístup k chápání všeho dění kolem nás zůstane odkazem člověka hodnoceného vůbec na jednom z předních míst osobností tohoto století. Přestože sám o sobě tvrdil, že je samotář, necítil se nikdy mezi lidmi izolován. Je obrazem vědce hledajícího souvislosti mezi vnějším a vnitřním světem a možnostmi jedince k využití optimálního rozvoje osobnosti. Úroveň školství v době, kdy mladý Einstein vyrůstá, nebyla všude podle jeho představ, a proto se mladý Albert rozhodl studovat ve Švýcarsku. Možnost výběru a studium ve Švýcarsku dává Einsteinovi větší volnost ve výběru učiva a přispívá tím k formování jeho nezávislého myšlení. Jak sám říká: „Je třeba se vzepřít tomu, aby se mladému člověku hlásalo jako cíl života to, co se obvykle považuje za úspěch." Odměnou a motivem pro práci ve škole i v životě je radost z práce, z jejich výsledků a vědomí hodnoty pro společnost. Vzdělání je podle něho to, co zůstane člověku, když zapomene všechno, co se ve škole naučil. Podle mého názoru je to přinejmenším zajímavé řešení školního systému, ale z mého pohledu trochu utopické. Vždyť člověk je ve své podstatě velmi líný tvor. Vše co dělá, dělá jen proto, že je přinucen (ekonomickou situací, k vůli uspokojování svých vlastních životních potřeb). Nedokážu si představit, jak člověk obklopen všemi vymoženostmi by se pídil jen po vědomostech a věnoval se vědě. Mnoho z nás tomu není schopno z hlediska inteligence, jiní k tomu nemají dostatek vůle. Myslím, že je jen hrstka z nás schopna proniknout do vědy tak hluboce, aby ji mohla do důsledku pochopit a nalézat nové teorie.

     Obecně se dá říci, že právě v této době se v něm probouzí odpor k jakémukoli autoritářství a direktivnímu způsobu řešení v různých oblastech společnosti. Jeho skromný původ mu dovoluje větší soustředění se na věci podstatné. „Bohatství člověku nedává příliš šancí, aby se spoléhal sám na sebe a pronikl do podstaty věcí." V dospělosti jeho myšlenky uzrávají do konečné podoby a kritizuje společnost za nespravedlivé neorganizované přerozdělování zboží způsobující mnoha lidem ekonomické problémy.

     „Je špatné , je-li člověk nucen pracovat pro zajištění nezbytných životních potřeb, aniž by mu zbýval čas a energie na jeho vlastní aktivity. " Uspokojení fyzických potřeb je nezbytným předpokladem existence, ale samo o sobě to nestačí. Člověk musí mít prostor rozvíjet své intelektuální umělecké vlohy do takové míry, jaká odpovídá jeho vlastnostem a schopnostem.Sociální rozdíly podle Einsteina mají svůj původ v násilí. Jako pacifista vystupuje také ve svých dobových politických hodnoceních na státoprávní uspořádání v Evropě i ve světě. Jeho liberální smýšlení nemá nic společného s rovnostářstvím, nýbrž pouze s co možná nejspravedlivějším odměňováním za dobře vykonanou práci a každému se má dostat vážnosti jako člověku.

     Za nejpodstatnější hodnotu v lidské společnosti považuje ne stát, ale tvořivého a citlivého jednotlivce-osobnost. Společnost má naproti tomu splnit to, co od ní jednotlivec očekává. Také zárodky internacionální solidarity se rodí v Einsteinovi už v dobách školní docházky, kdy z rozpaky pozoruje náznaky antisemitismu. Einstein vyrůstal ve složité době u zrodu různých totalitních systémů.

     Se stupňující perzekucí židovstva musí i on sám později opustit Německo a emigrovatdo USA. Nacismus v jeho očích vidí Židy jako nepřizpůsobivý element, který nelze přimět k nekritickému přijímání dogmat. Tento židovský element ohrožuje autoritu totalitních systémů díky demokratickému ideálu vzájemné pomoci a snášenlivosti s důrazem kladenýmvšeobecnou vzdělanost. Myslím si, že Hitler nenáviděl Židy také kvůli jejich obrovské adaptabilitě, schopnosti obchodovat a získávat vážená postavení, čímž vzhledem k jejichpočtu výrazně převyšovali tzv.hitlerovskou árijskou rasu.

     Dalším rysem židovské tradice je právě úcta a respekt ke vzdělání, jenž dosahovali svou přísnou disciplínou a odhodláním. Jejich velká duševní síla zviditelňuje tento národ i přes jejich velké rozptýlení po celém světě. Tady je zřejmá neschopnost organizovat se a provést jakoukoli společnou akci jakéhokoliv druhu. -Tím je vlastně vyloučeno brát židovskou komunitu jako jakékoliv nebezpečí pro vládnoucí vrstvu.

     Einsteinův politický ideál je demokratický a „jakýkoli autokratický systém donucování zcela jistě zdegeneruje." „ Násilí přitahuje všechny morálně méněcenné a darebáky." V režii nepříliš pevných vládnoucích špiček. Kladně hodnotil Spojené státy v kontrastu s některými evropskými zeměmi a Ruskem. Opovrhoval armádou a považoval ji za skvrnu na civilizaci, která by měla co nejrychleji zmizet z povrchu zemského. Považoval ji za něco nízkého a hnusného, kde jistou negativní roli hraje nevhodná propaganda tisku a v mládí škola. Sám říká: „Slova jsou a zůstanou prázdným zvukem, i cesta do pekel byla odjakživa dlážděna krásnými slovy o službě ideálu." Jeho nejryzejší humanitární postoje lze uzavřít slovy: „Vznešeným posláním jedince je sloužit a ne vládnout či jakkoliv se vyvyšovat!"

     Albert Einstein patřil k nejhlasitějším a nejzapálenějším odpůrcům hrozby nukleární války, i když se- k jeho smutku -na ní nepřímo podílel. V roce 1939 píše Rooseveltovi, aby ho varoval před nebezpečím nukleární energie a snaze Hitlerova Německa vyrobit nukleární bombu. Ironií osudu je, že jeho angažovanost při vytváření AMERICKÉHO MANHATTANSKÉHOPROJEKTU vyústila ve výbuch bomby v Hirošimě.

     Byl Jako ostatní géniové mnohostranná osobnost s bohatým vnitřním životem a velkým osobním kouzlem. Měl rád hudbu (např.Mozarta), sám hrál na housle a často u něj zvonívali nejslavnější muzikanti, aby si mohli s profesorem zahrát. Stejně jako otatní smrtelníci přijímá náboženství jako filosofii, která mu pomáhá překonat řadu neúspěchů a dává mu sílu nespronevěřit se svému cíli. Tuší jak nicotné jsou lidské tužby a cíle a jaký zázračný řád se vyjevuje v přírodě a v myšlenkovém světě. Uvědomuje si, že primitivní představa osobního boha zasahujícího do přírodního dění nemůže být vědou ve skutečnosti nikdy vyvrácena, protože se může uchylovat do oblasti, kam věda není schopna vstoupit.

     Tajemno pro Einsteina bylo tím nejkrásnějším a nejzákladnějším pocitem, tou inspirací, která stojí u zrodu všech zázračných objevů umění a vědy. „Právě ono tajemno spojené s bázní zrodilo náboženství." „Právě to mystérium věčnosti života a vědomí nebo tušení, že veškeré bytí má stavbu až zázračnou, je tím hnacím motorem pro pochopení třeba i jen nepatrné části té rozumnosti, kterou vidíme v přírodě."

     S výsledky einsteinova génia se dnes setkáváme na každém kroku. Jeho pohledy na vlastnosti prostoru a času sehráli důležitou roli při vývoji polovodičů, bez kterých by neexistovali počítače nebo stereo. Práce a atomu v roce 1916 pomohla na svět laserům. Jeho objevy interakce mezi hmotou a energií vedly k vývoji atomových zbraní i atomových elektráren V roce 1928 zkombinoval britský fyzik Paul Dirac speciální teorii relativity s kvantovou teorií a dospěl k existenci antihmoty . První pozitron byl zjištěn v roce 1932. Dnes se tento objev používá třeba v pozitronovém tomografu- v přístroji, který umožňuje zkoumat mozek. Posledních 30 let svého života věnoval Einstein vývoji sjednoceného pole(dnes ji často nazýváme teorii všeho). Dodnes se o to mnozí pokoušejí a využívají rovnic, které Einstein zformuloval krátce před svou smrtí.

     Einsteinova smrt v roce 1955 šokovala celý svět . Těžko je srovnatelný zájem veřejnosti o tenhle pro mnoho lidí truchlivý den s jinými událostmi, zvláště když si uvědomíme jak málo obyvatel naší planety chápe obsah einsteinova díla. Málokdo rozumí jeho práci ale nikdo není schopen vysvětlit v čem spočívala jeho genialita. Přestovšechno významné celoživotní dílo Alberta Einsteina se stalo denní součástí našich životů.

     V jeho dopisech a článcích nás utvrzuje o tom, jak významným filozofem a velkým humanistou byl. Byl velmi hrdý na svůj židovský původ, díky jemuž se podle vlastních slov cítil více Židem než Němcem. Považoval Židy za hybnou sílu světového rozvoje a svými články a dopisy usiloval o vyřešení mnohaletého konfliktu mezi Židy a Palestinci. K smrti nenáviděl války, zabíjení a jiné projevy násilností a nelidskosti. Svůj pacifistický postoj uplatňoval také ve vědě a poukazoval na nutnost účasti vědy v otázkách teologických. Tvrdil, že nelze být vědcem bez víry ve své schopnosti a svůj úspěch. Nedíval se na náboženství jako na víru v jednoho boha, ale snažil se najít a ukázat společnou cestu a cíl těchto mnohdy tak názorově odlišných institucí.